Huashan - 2. den (27.4.2011)

Druhý den v horách nám probdělou noc bohatě vynahrazuje nádherným počasím s perfektní viditelností. Vstáváme po páté hodině a před šestou, již po východu slunce, vyrážíme na cestu.

Východ slunce nad horami centrální Číny.

Chodníčky na nejvyšší vrcholy pohoří jsou plné mladých Číňanů, kteří v průběhu noci přišli obdivovat východ slunce. Spousta jich je navlečena do legračních vaťáků, které zřejmě ve prospěch turistů vyřadila armáda. Přesto potkáváme několik evidentně promrzlých jedinců, kteří nemají daleko do hysterického záchvatu.

Svítání ozařuje i  tzv. "Golden Lock Pass".

Nejvyšší stoupání již máme po včerejšku za sebou a dnes nás čeká "jen" příjemné prolezení všech pěti hlavních vrcholů (Centrální, Východní, Jižní, Západní a Severní). Schodů se ovšem ani dnes nezbavíme. Ale okolní scenérie jsou úžasné!! 

Yinfeng Pavillon na úpatí Východního vrcholu.

Chess Playing Pavillon.

Východní vrchol, nyní po východu slunce již zející prázdnotou.

Při hledání informací o pohoří Hua Shan člověk pokaždé narazí na děsivé popisy špatně zajištěných cest; destičky přikovaných ke kilometrovým srázům, kluzké skály, těžká zranění, úmrtí, apod. Tohle video na klidu před cestou také moc nepřidá: http://www.youtube.com/watch?v=NsGC0lZ-5g8

Jak už to často bývá, na místě se pak většinou ukáže, že realita je mnohem přívětivější. Hua Shan může být lehce nebezpečný při nepříznivém počasí, kdy se ze skal stává klouzačka, eventuelně hromosvod, nebo v zimě, když na zemi leží sníh a námraza. Jinak určitě ne! A v tak krásný den, jaký nám vyšel pro hlavní horskou túru, jsou skalní formace oázou klidu a míru.

 Adrenalinová stezka na skále jižního vrcholu.

Dokonce i mnohokrát popisovaná "smrtelná" stezka se ukázala být pouhou atrakcí pro dobrodruhy, toužící po adrenalinu. Nejenže není nutné ji projít, ono se po ní pro slepý konec ani nikam dostat nedá.

Společná vrcholovka, Jižní vrchol - nejvyšší místo pohoří.

Nepřehlédnutelné, a pro Hua Shan typické, jsou červené fáborky se zámečky, kterými jsou ověšena všechna zábradlí i řetězy. Na mnoha místech jsme potkali i mobilní vyrývače, kteří do zakoupených zámků na přání vybrušovali jména, srdíčka či přáníčka. Když jsme je míjeli, Martin se vždy vyděsil, neboť jejich vrtačka vydávala zvuky podobné jeho foťáku. Přítomnost rudých fáborků ještě zesilovala příjemné dojmy z Hua Shanu, neboť jejich kontrast s bílými skalami byl úchvatný.

Fotka občas vypadá nebezpečněji než skutečnost.

I přes pomalé a "kochací" tempo máme krátce po poledni projité všechny vrcholky s výjimkou severního, který je nejnižší a nachází se na druhou stranu od stanice lanovky. Nepovedenou noc tedy si tedy můžeme dovolit vyrovnat dlouhým relaxováním na rozpálených skalách Západního vrcholu.

Martin vyjadřuje přání navštívit ještě jednou Východní vrcholek a potěšit se impozantními výhledy za jiného postavení slunce. Rozdělujeme se a zatímco nás čeká opětovné stoupání, holky pomalu schází směrem k Severnímu vrcholu.

Úžasné vertikální schody, jedna z možných tras na Východní vrchol.

Cestou z Východního vrcholu, který nás opět potěšil úžasnými panoramaty a také překvapil neuvěřitelnou kluzkostí suchých skal, narážíme na zajímavé schody, charakteristické místy až "boulderovou" orientací. Naši cestu dolů ovšem neprověří, neboť jsou určeny jen pro výstup. Sestupujeme po přistaveném ocelovém schodišti opodál.

Jak se blížíme Severnímu vrcholu, přibývá zde turistů, až se jejich hustota postupně změní v neprodyšný stoupající dav. Čeká nás ještě jedna cesta skrze Hřbet Zeleného draka, od níž se nás místní zřízenec pokouší odradit a směrovat nás jinam. S tím rozhodně nesouhlasíme a procházku po hřbetu si náležitě užíváme.

Nejnižší a nejnavštěvovanější Severní vrchol je typický především nádherným výhledem na zbytek horského masivu. Vylézáme ještě dvoje malé vertikální schody a na vrcholu zjišťujeme, že pro méně zdatné sem vede z druhé strany vyasfaltovaná cestička. Také si zde všímáme zajímavého paradoxu. Zatímco někteří lidé bez okolků odhazují odpadky na zem, anténu trčící ze skály mají Číňané zamaskovanou umělou borovicí, aby nenarušovala výhledy.

Masiv Hua Shanu ze Severního vrcholu.

Jelikož jsme v Hua Shanu prochodili vše, co jsme měli v plánu, upravujeme plány a zpět do Xianu odjíždíme už o necelý den dříve. Cestu dolů chceme urychlit lanovkou, na čemž je nejobtížnější nákup jízdenky. Mladá dívka v pokladně nám není schopná vysvětlit, proč studentská sleva znamená 72 RMB a nikoliv 40 RMB, jak mají psáno na ceduli. Plné jízdné pak stojí 80 RMB. Po chvíli se naštěstí do akce vkládají čínští mladíci za námi a vysvětlují, že jde o srážku 10% z ceny, což je kvůli nedostatku v překladu na ceduli zmíněno pouze čínsky.

Na spodní stanici lanovky je stanoviště minibusů, které nás za dalších 20 RMB odvezou do městečka Hua Shan. Tento bus se plní velmi rychle, když ovšem vystoupíme ve městě na zapadlém nádraží, abysme si chytili spoj do Xianu, trvá více než hodinu, než je autobus dostatečně plný a připravený k odjezdu.

V hostelu vyzvedáváme krosny a rovnou se ptáme na pokoj. Hodláme se dnes trošku rozšoupnout a bereme dvoulůžák za 200 RMB, abysme se před dlouhou nocí ve vlaku pořádně vyspali.