Xian II a noční přejezd do Taishanu (28.4.2011)

Se vstáváním dnes nespěcháme. Když se po snídani z pokoje konečně vyhrabeme, jdeme se vyvalit na příjemnou střešní terasu a pokračovat v lenošení tam. Martin postupně začíná být z takto proflákaného dne nervózní a plánuje procházku po městských hradbách, včetně návštěvy Pagody Divoké husy. Klárka zůstává v houpačce a relaxuje.

Dopolední lenošení na střešní terase.

Pagoda Divoké husy stojí vně městských hradeb a dá se k ní pohodlně dostat autobusem, který staví nedaleko hostelu Han Tang. V průběhu dne bohužel přibývá smogu a při neustálém přívalu veder není pohyb po městě kdovíjak příznivý. Absolvuju (Martin) tedy jen krátkou procházku v okolí pagody, kde mezi chrlícími fontánami posedávají lidé všeho věku, a následně se autobusem přesouvám zpět k městským hradbám, s úmyslem kus projít.

Pagoda Divoké husy a její klidné okolí je ideálním místem pro chvíli odpočinku.

Hradby obepínají střed města ve čtvercovém půdorysu a díky pěší a cyklistické zóně po jejich obvodu, jsou perfektním způsobem, jak uniknout všudypřítomnému dopravnímu ruchu v Xianu. Za vstup je zde nutné zaplatit 40 RMB, studentské je za polovic. Pak už zbývá jen vyběhnout několik schodů a člověk se rázem ocitne na osamělém rozpáleném pásu z kamenů, kde je sice klid, ale přesto se sem v takovém vedru nikomu nechce. Hradby jsou lemovány řadou rudých lampionů a občasnými prodejnami suvenýrů či půjčovnami kol.

Městské hradby v Xianu žijí vlastním líným životem.

Z městských hradeb se dá sejít nedaleko Bubnové věže, odkud to je pár zastávek autobusem zpět k hostelu. Klárka se mezitím kromě relaxování věnuje nákupu zásob na cestu a návštěvě pošty. V půl třetí se opět setkáváme při návratu na hostel.

Bubnová věž dohlíží na rušný Xian.

Jelikož je Klárka už naobědvaná, Martin opět vyráží do města sám. Z tohoto důvodu také vzniká zpoždění a holky tak vyráží na autobus č. 603, který nás odveze k vlakovému nádraží, o pár minut dříve. To se ukáže jako důležitá časová ztráta, jelikož nám autobus těsně ujíždí. Času máme sice zatím dostatek, ale při více než půlhodinovém čekání na další spoj začínáme být poněkud nervózní, má to totiž jezdit každých 10-15 minut.

Když konečně jeden přijíždí, chystá se velká bitva o místa v něm. V této situaci Martin zjišťuje, že nemá peněženku. Nastává chvilka zmatku, prokládaná pořádnou nasraností. Chytáme si tedy rikšu, aby nás odvezl na nádraží. Ten si říká o vskutku lidových 30 RMB, namísto 1 RMB za autobus, ale v týhle situaci to prostě dáme. Mezitím se vyřizuje blokace karet, občanky apod.

Vyřízení potřebných věcí a částečné uklidnění přichází až s nástupem do vlaku. Zbytek výletu si chceme i přes tyto nepříjemnosti užít. Pas naštěstí Martinovi zůstal.

Západ slunce nad provincií Shaanxi.

Cesta vlakem není ani tak zábavná jako ta do Zhongwei, ani tak pohodlná jako ta do Xianu. Sedíme stísněni v přeplněném vagónu a snažíme se aspoň na chvíli usnout.