Peking - poslední den + odlet (30.4. a 1.5.2011)

Ráno se na nás skrze smogový opar mračí poslední den v Číně. Máme v plánu setkání se Šárkou a společnou návštěvu Parku vonných kopců, ochutnávku pekingské kachny, projížďku po hutonzích i zastávku v olympijském městě.

Liulin Pagoda v rekonstrukci.

S Šárkou se setkáváme poblíž stanice metra Wudaokou a vydáváme se na dlouhou jízdu autobusem až k Parku vonných kopců (Fragrant Hills). S odcházejícím ránem přibývá smogu a hory se halí do neprůhledného hávu. Po včerejším zápřahu se nám nechce táhnout nahoru pěšky a cena lanovky se stále se snižující viditelností rozhodují, že se spokojíme s procházkou po dolních partiích tohoto parku, od pagody Liulin po Chrám azurových oblaků.

Strážce chrámového komplexu Azurových oblaků.

Chrámový komplex se svou architekturou v podstatě neliší od jiných pekingských chrámů. Přesto si zde užíváme krátkou procházku, po níž kvapně směřujeme do kachní restaurace.

Chrám azurových oblaků zahalen ve smogovém oblaku.

V restauraci si hodinu počkáme, abysme okusili nejzásadnější pekingskou specialitu. Je podávána jako tenké nakrájené plátky, kterě je balí do placiček, dochutí přílohami a zbaští. Takže kdo si to představuje jako českou kachnu s knedlíkem, topící se v tuku, bude možná nepatrně zklamán. Nám to ale chutnalo.

Servírovaná pekingská kachna.

Po kachně směřujeme na Silk Market, ne na nákup, ale pro keš. Poté se rozdělujeme a zatímco holky s Šárkou se jdou věnovat nakupování, my směřujeme na stanici metra Guloudajie. Tady jsme při naší poslední návštěvě narazili na nabídku projížďky rikšou po hutonzích a teď bysme ji rádi využili. Za chvíli, po úspěšném smlouvání máme rikšáka a vyrážíme.

Vozíme se necelou hodinu. Rikšák nás vysazuje u Bubnové věže odkud směřujeme procházkou podél jezera k místu, kde má být podle průvodce sečuánská restaurace. Předtím ještě řešíme dilema, jestli se přece jen nevrátit do výtečné sushi restaurace, kde jsme byli už na začátku našeho pobytu. Ale sečuánké jídlo vítězí. Na místě přesnému popisu sice nic neodpovídá, ale stojí tu vedle sebe předražená sečuánská nóbl restaurace a příjemně vyhlížející bistro, nabízející mimo jiné také sečuánskou stravu. Jasná volba.

Po jídle jedeme k olympijskému městu, pak zpět na hotel. S holkama se setkáváme v nedalekém bistru, dáváme si poslední výborné čínské jídlo a  následně se odebíráme společně na hostel,  vyzvedáváme věci a před půlnocí vyrážíme na letiště. Jelikož už je pozdě, volíme opět taxi (necelých 100 RMB). Řidič nás při placení obere, moc pěkný loučení s Čínou. A to ještě nevíme, co nás čeká na letišti.

Stadion Ptačí hnízko v olympijském městě.

Odlet se společností Aerosvit máme plánovaný na 1.května 6:00 ráno. Odlétáme my dva a Pája, Efka zůstává asi o dva dny déle.
Na letišti se v rámci možností uvelebíme na lavičce a zkoušíme se trochu prospat. Potud vše ok. Ve 4 ráno jdeme zkontrolovat odletovou tabuli, abychom se dověděli na které přepážky jít na check-in. Místo toho nás čeká nepříjemný nápis DELAYED.

Posedáváme/poleháváme a chodíme s narůstající nervozitou pravidelně kontrolovat tabuli, stále "delayed" bez časového upřesnění. V 6:00 jde Pája na informace a vrací se s papírkem s nějakým jménem a telefonním číslem, prý si tam máme zavolat. Vracíme se k info-stánku, přece nebudeme na naše náklady volat na čínské číslo, když ani nevíme kdo/co to je. Slečna za přepážkou se nejdřív cuká, prý nemá telefon, ale potom bere do ruky jakousi vysílačku a do pár minut přichází pán. Dovídáme se, že letadlo bude zpožděné o hodně hodin, jelikož stále nevyletělo z Kyjeva.

Pán nás bez dalšího vysvětlování nakládá do mikrobusu a veze nás do hotelu kousek od letiště. V 6:30 nás ubytují, Páju šoupli na pokoj k nějaké čínské slečně, nám dali luxusní obrovské apartmá se dvěma pokoji a šatnou. Jsme z toho trochu paf  a litujeme, že jsme tu nestrávili celou noc. V 8 je snídaně, kde zjišťujeme, že všichni ostatní pasažéři z našeho letu (v naprosté většině Ukrajinci) byli na hotelu ubytováni celou noc a nejspíš se pohodlně vyspali. Není nám jasné jak je kontaktovali a proč nás ne, prý nás nemohli najít (zkoušeli to vůbec??). Další pokyn je sejít se na recepci v 10,30 a odvoz na letiště. Jdeme se tedy konečně natáhnout a právě když zabereme tím nejtvrdším spánkem někdo se nám opře o zvonek u pokoje a zvoní a zvoní... Můj myšlenkový pochod v tu chvíli byl asi následovný: "Požární alarm.. hoří... neva... spím dál." Zvonící je ale vytrvalý a Martin se přece jen vyhrabe z postele a jde otevřít. Slyším, že mluví s nějakou slečnou o změně letu a v tom polospánku jsem přesvědčená, že mu říká, že poletíme přes Hong Kong :) Martin se vrací s tím, že do 20ti minut máme být nachystaní na recepci; nám třem, co letíme do Prahy, přesměrovali let přes Moskvu, poletíme s konkurenčním AeroFlotem!

Jsme rádi, že se nakonec dostaneme domů ještě v neděli, jinak by totiž hrozil další nocleh v Kyjevě a čekání na další navazující let do Prahy. Potom už jde všechno jako na drátkách, za chvíli sedíme v letadle směr Moskva. Tam se zase všechno trochu zbrzdí v tranzitním prostoru na letišti Šeremetěvo, kde jsou fronty poněkud zmatené a čekání dlouhé. Jakoby nám celé to příkoří chtěli vynahradit, když nastupujeme do letadla do Prahy, letušky škrtají čísla sedadel na našich palubních vstupenkách a přepisují je na jiný záhadný kód... posadili nás do první třídy!!! Jsme jako v "jiříkově vidění" a asi tak i působíme.. tři unavení, zaprášení (někteří i roztrhaní) mezi Rusandama ve značkových kabátech s vuittonkou v ruce.. Navíc jsme zmatení z takových detailů jako jak sklopit stoleček, kam dát tenhle ubrus apod :) Ještě než začně letadlo rolovat v sobě máme první šampus a tenhle let si hodláme užít. Dostáváme další víno a mističku mandlí.
Jídlo je výborné o třech chodech včetně kaviáru a zmrzliny. Tak tohle stálo za to!! Kolem sedmé večer přistáváme na Ruzyni. Jsme doma.

Praha Ruzyně nás vítá.

Kompletní fotky z Číny najdete tady.