Shapotou II (23.4.2011)

Druhý den v Shapotou vstáváme brzy ráno a vyrážíme do pouštního areálu, který má otevírat v 7.30. Dneska jsme rozhodnutí zaplatit vstupné a dostat se v klidu kus za turistickou oblast, dál do divočiny... :) Z chatek tedy vyrážíme kolem sedmé, bohužel nikde žádný taxík ani autobus, nezbývá nám nic jiného než šlapat po svých. Cestou naštěstí na jednoho taxíka narážíme a vděčně do něj naskakujeme.

Velbloudi jdou do práce.

K našemu překvapení v pokladně ani u turniketů před vstupem nikdo nesedí, i když už je téměř hodina po otvírací době. Náš problém to není a tak vcházíme dovnitř a vyrážíme směrem na sever. Po pár krocích máme hned za patami zřízence, jenž se nám snaží cosi sdělit. Bohužel si absolutně nerozumíme a tak zatím pokračujeme dále. Od vstupu vede několik set metrů do pouště dřevěný chodníček, který překonává zatravňované území, jež by mělo sloužit jako nárazníková zóna mezi pouští a důležitou silniční a železniční komunikací, které jsou právě kvůli rozšiřující se poušti v ohrožení. Množství písku, dusící i suchomilné traviny a křoviny dává tušit, že je to spíše boj s větrnými mlýny.

Křoviny, jež mají zabránit rozšiřování pouště.

Kromě zřízence je nám v patách i drobná žena v podpatkách. Na chvíli tedy zastavíme, usmějeme se na ni a čekáme až si řekne o vstupenky. Ale kdepak, pouze nás předběhne a pokračuje dále. Vše se rozřeší o chvíli později na rozcestí, kde těsně před námi otevře stánek s půjčovnou speciálních návleků pro chůzi v písku. A zmiňovaný zřízenec vstupenky také nakonec neřeší a jde s námi proto, aby nám zde mohl prodat projížďku na velbloudech či v jeepu. Ani jedno zpočátku moc nechceme, ale jen co Martin popoběhne na nejbližší dunu něco vyfotit a vrací se s botama plnýma písku, okamžitě si spešl nazouváky vděčně zapůjčujeme (10 RMB/den).

Speciální pouštní boty, dámské jsou červené, pánské modré.

Podle dřívějšího průzkumu z Google Earth i podle schematických mapiček z infocentra musíme směřovat na západ, abychom se dostali do pouště a především na vyhlídkové místo, odkud bude vidět celý meandr Huang He. Vyrážíme tedy tímto směrem, ale jak "našemu", tak ostatním zřízencům, kteří mezitím přijeli v jeepech, se to vůbec nezamlouvá. Neustále jsou nám v patách a snaží se nás zastavit a přesvědčit, abychom jeli na velbloudech nebo jeepem a nechápou naše námitky, že chceme jít pěšky. Nechceme porušovat žádná jejich pravidla, jen se kus projít mimo vybetonované chodníčky a potom se zase vrátit. Ostatně, mají to i v té jejich mapce. Ale pěšky? S tím se tady asi ještě nesetkali.

Zátiší v pouštním areálu v Shapotou.

Chudáci jsou už z nás asi zoufalí a nakonec volají tomu, s nímž jsme předchozí den mluvili anglicky. Snaží se nás přesvědčit, ať na něj 40 minut počkáme, než přijede do práce. Se vší slušností odpovídáme, že to není absolutně potřeba a chceme pokračovat dál. Opodál u noclehárny velbloudů nás dohání další jeep a vyskakuje z něj zřízenec s novou dávkou přesvědčování. Asi by se nic nestalo, kdybychom pokračovali dál (nevypadal ozbrojeně :)), ale nakonec ustupujeme a necháváme se přesvědčit ke změně trasy. Vracíme se tedy k rozcestí, od nějž jsme přišli a je nám jasné, že se tam kam chceme dostaneme jinudy, až si nás přestanou všímat. Nejvíc nás na této události fascinuje fakt, že se za námi takto honí, ale nikoho ani nenapadne optat se na vstupné.

Od rozcestí u půjčovny bot tedy ukázněně vyrážíme severním směrem k hotelu, restauracím a stanovišti jeepů. Najednou jsou všichni spokojeni, ale běda, když chce někdo vybočit ze zaběhlých kolejí. Chvíli okukujeme okolí a potom se nenápadně stáčíme oklikou zpět na západ. Pája s námi jde jen kousek a pak se zase vrací zpět na chatku.

Poušť Tengger a hory centrální Číny v pozadí, odděluje je hluboko zařezaná Huang He.

Za poslední ohradou pro velbloudy končí turistická oblast a začíná pustá poušť. Duny nabírají na výšce, jen sporadicky z nich vykukuje osamělý keřík, jinak je všude kolem jen písek, písek a zase písek. Efka s námi jde ještě asi třičtvrtě hodiny a potom otáčí za Pájou. My pokračujeme směrem k vyhlídce na meandr a Martin by pak ještě chtěl trochu hlouběji do pouště. Ve spešl botkách se jde na písku překvapivě dobře, jen do kopce se to vždy samozřejmě boří a je to vyčerpávající, což nás nutí hledat klikatou, ale rovnou cestu mezi dunami či po jejich hřebenech.

Je nádherně jasno, sluníčko smaží jak se na poušti sluší a patří, ale díky neustálému větru je snesitelně. Ale vykládejte to foťákům, těm ten vítr naopak nesvědčí vůbec. Martin ten svůj, který už je stejně na odpis, proto používá přednostně, aby se nezničil i Klárce.

Beduín v poušti.

Za chvíli se trochu neshodneme v názorech na další směřování. Výhledy na meandr nejsou úplně ideální a Martin by se chtěl dostat alespoň co nejvíce do vnitrozemí (přece jen jsme pár kilometrů od Vnitřního Mongolska), z čehož má Klárka docela strach a chce se naopak držet na dohled od toku řeky. Malým kompromisem nakonec je, že se širokou vnitrozemskou oklikou začínáme vracet zpět k pouštnímu areálu.

Jak se blížíme zpět k areálu, potkáváme sem tam jeepy a upravené terénní autobusy s otevřenou střechou, kterak brázdí duny, včetně ostrých skoků a letů vzduchem. Chvilku o tom uvažujeme, ale pak to velice rychle zavrhujeme (především kvůli ceně 150 RMB) a užíváme si zbytek kličkování mezi dunami. Je pozdní odpoledne, jsme vyhládlí a proto směřujeme k prověřené restauračce. Cestou ještě potkáváme Efku.

Meandr Huang He západně od Shapotou.

Jelikož jsme stále ještě pořádně neviděli onen meandr Huang He, dohodneme se během oběda na odchycení taxíku a popovezení se odpovídajícím směrem. Odpoledne už pomalu začíná přecházet do podvečera a po tmě bysme se vracet nechtěli, takže se to jeví jako ideální varianta. Mladík se sice nejprve tváří poněkud vyděšeně, když se mu pokoušíme vysvětlit, kam to vlastně chceme jet, ale po změně taktiky na "prostě jeď a mi ti řeknem kdy zastavit" se ochotně rozjíždí. Po pár minutách ho tedy prosíme, aby zastavil a slézáme několik polopouštních terásek směrem k řece, až se nakonec toho vytouženého pohledu dočkáme (po kliknutí se foto zvětší).

Nakonec se necháme hodit zpět až k chatičkám a večer se věnujeme relaxování, odpískování a jídlu, ke kterému si ve slovníku vyhledáváme odpovídající výraz "nechci to příliš ostré" :)