Zhongwei - Shapotou I (22.4.2011)

Je ráno, příjemně jsme se vyspali a z okna slyšíme švitoření hlasů, vyvolávání a troubení aut. Zatímco jsme spali, tak se nám pod okny, kde bylo v noci pusto a prázdno, rozvinulo tržiště. Balíme věci a jdeme na lekci pantomimy, jinými slovy vysvětlit recepční, že si tam potřebujeme uschovat na půl dne krosny. Máme v plánu zajít do jisté turistické kanceláře, kde mají mluvit anglicky a mohou zde zajistit výlety do pouště Tengger, což je na následující tři dny cíl naší cesty.

Ranní ruch na trhu v Zhongwei.

Cestou si na trhu kupujeme výborné čerstvé sušenky a banány. O něco později, když si Martin uvědomuje, že v poušti by se mohly hodit i sluneční brýle, se stavujeme ještě pro ně. Město vypadá hodně živě, všude spousta obchodů, shopping mallů, lidí, kol, motorek a aut. Mnoho lidí tu nosí roušky, určitě ve větší koncentraci, než tomu bylo v Pekingu. Většinou jde o dívky, jež mají často roušky zdobené kraječkami, obrázky, apod.

Míjíme náměstí zasvěcené Maovi, s jeho sochou v nadživotní velikosti, sledující z výšky dění kolem. Zároveň tu probíhá hlasitá promo akce jisté firmy, s hudbou, propagačními stánky a hosteskami všude kolem. Inu, doba pokročila i v Číně.

Náměstí se sochou Maa, jak se v Číně sluší a patří.

Po chvíli bloudění nacházíme zmiňovanou turistickou kancelář. Personál anglicky bohužel moc nevládne, ale aspoň se na nás slečny přívětivě smějí. Toť místní klasická odpověď na všechno :) Jediným výsledkem návštěvy kanceláře je nabídka na odvoz taxíkem do pouštního areálu v Shapotou. S díky odmítáme a vracíme se do hotelu pro krosny. Chceme jet minibusem, který má mít zastávku nedaleko a má jezdit každou půlhodinu.

Podle mapky se postavíme k silnici, kde ovšem nic nenasvědčuje tomu, že jde opravdu o autobusovou zastávku. Zato zde stojí chumel taxikářů, pro něž jsme ideální kořistí. V rozpacích nad neexistencí zastávky netrvá dlouho a neodoláme, do jednoho nasedáme a odjíždíme za dohodnutých 30 RMB do pouštního areálu.

Příjezd k ubytování v Shapotou; v pozadí most přes Huang He.

V této chvíli ještě nevíme, co přesně si pod pojmem "pouštní areál" představit. Jedeme necelých 20 km, aby nás po chvíli přivítaly barevné vlaječky, rozeseté podél cesty a zdobený ve skále vyvedený nápis.

Taxikář s námi zastavuje na parkovišti poblíž Huang He. Nedaleko stojí dvě kolosální budovy, z nichž jedna je hotel a druhá vládní budova s vojenskou stráží. Na druhou stranu od nich se krčí pár chatiček, nad nimiž se pnou dráty vysokého napětí. Je evidentní, že nám taxikář právě vybral ubytování, což je taková asijská klasika, z čehož je Martin docela zpruzen.

Vodní kolo, čerpající vodu z Huang He pro areál našeho ubytování.

U chatek už nás vyčkává mladá Číňanka a ukazuje nám interiéry a vybavení. Nechceme už to dále řešit a vypadá to tu celkem dobře, uvnitř i pokud jde o okolí a koneckonců, i cena 50 RMB na osobu je slušná. Domluva je opět srandovní, oba na všechno odpovídají "yes, yes, yes", ať už se ptáme na cokoliv. Nakonec si vybereme dvě hezké dvoulůžkové chatky se záchodem a umyvadlem, ovšem bez sprchy. Pak už nás taxikář opět naviguje k autu a chce nás odvézt tam, kam jsme chtěli původně, k pouštnímu areálu v Shapotou, který je odtud prý ještě pár kilometrů. To jsme tedy úplně nevychytali a naši nelibost se mu snažíme přetlumočit, následuje ovšem jen další "yes, yes, yes".

Po pár minutách jízdy nás vysazuje u vstupu do pouštního areálu. Pomalu se tu pomocí schematické mapky rozkoukáváme a orientujeme, a také zjišťujeme, že tu není mnoho ubytovacích kapacit a ty přítomné jsou celkem drahé. Takže koneckonců, naše ubytování je sice dost daleko, ale je příjemné a levné. Alespoň v duchu se tedy taxikáři omlouváme.

Karavana velbloudů jako turistická atrakce na svahu nad Žlutou řekou.

Do areálu vedou dvě brány rozložené symetricky po obou stranách hlavní silnice ze Zhongwei, která tak areál fakticky dělí na dvě nepropojené části. Jižní vede směrem k řece na obrovskou písčitou dunu, která je proměněna na jeden velký čínský lunapark s atrakcemi všeho druhu (o tom se ještě zmíníme). Severní brána vede do samotné pouště, ale s lunaparkovostí to tam není o moc lepší - obklopeny pískem zde stojí hotely a restaurace, mezi nimiž korzují karavany velbloudů a na projížďku po písečných dunách odtud vyjíždějí jeepy a terénní autobusy.

Vstupné stojí 90 RMB na den a studentské je za polovic. Docela šleha na to, že jsme tu chtěli strávit tři dny a nerušeně se procházet v poušti. Takovýhle tyátr kolem jsme tedy nečekali. Prozatím se jdeme podívat do turistické kanceláře u severní brány a poptat se na možnosti výletů. Máme velké štěstí, jelikož se nás ujímá zaměstnanec, který umí obstojně anglicky. Akorát některé údaje se mu trochu pletou, protože po našem dotazu nám nabízí 200 km dlouhou vyjížďku na velbloudech s přespáním v pouštním hotelu. Valíme oči a studujeme to ve schématické mapičce. Pravda vychází brzy najevo, nejde o 200 km, ale maximálně o 200 metrů. Projížďka na velbloudech je krátká šaráda pro turisty, hotel je v podstatě na dohled od vstupu a dá se k němu dojít pěšky za deset minut. A noc zde prý vyjde na 450 RMB. Tak to evidentně nebude to, co jsme hledali.

Spíše než o areál pro výzkum pouště se jedná o "pouštní disneyland" pro čínské zbohatlíky.

Páji je pořád špatně a po chvíli odjíždí na chatku odpočívat. My ostatní jdem obhlédnou nějaké jídlo, nastal čas oběda a zhongwejské sušenky už došly. Naštěstí je kolem pár restaurací, nebo spíše bister, ale tím lépe. Po prvotním neúspěchu, kdy si v malém obchůdku spojeném s vývařovnou necháváme ukázat jakési podivné rosolovité cosi (jediné jídlo v nabídce), nakonec kotvíme v restauraci, kde se následně stáváme na následující tři dny štamgasty. Na čínské poměry je sice dražší, okolo 30 RMB za hlavní jídlo, tj. maso a zeleninu na různé způsoby, ale jinak velmi přívětivá. Ve třech si objednáváme vždy dva takové talíře a k tomu talíř výborné vařené kukuřice, asi nejlepší, co jsme kdy měli a bílou rýži ("mi-fan") jako samozřejmou přílohu. Pokaždé se tu najíme dosyta a královsky.

Labužnický zážitek v pouštním bistru v Shapotou.

Po jídle odhalujeme úplnou náhodou zajímavou věc. Jelikož nikde jinde kromě oploceného areálu není wc, nezbývá nám než proklouznout dovnitř. U turniketů oznamujeme náš úmysl a jsme bez problémů vpuštěni bez placení. A když už jsme uvnitř, je třeba prozkoumat, co je tu vlastně tak úžasného. Hned za vstupem je velká písečná duna, svažující se prudce dolů k Huang He. K řece se dá dostat velbloudem, lanovkou, nebo zavěšen na laně přes Huang He a zase zpět. Normální chodníček pro pěší nalézáme zastrčený skoro až na konci areálu.

Duna v Shapotou a Huang He za všudypřítomného větru.

Na nábřeží u řeky jsou přípravné práce na hlavní sezónu v plném proudu. Všude se staví, natírá, zavlažuje, atd. Ze všech člunů na řece nás nejvíce zaujmou tzv. "sheep-skiny" - vyčištěné ovčí kůže napuštěné vzduchem a utužené, které se překryjí jednoduchými latěmi a slouží jako vory. V minulosti to bývala tradiční doprava na Huang He. Dnes se na nich vozí turisté v zářivých plovacích vestách.

"Sheep-skin",  tradiční vor na ovčích kůžích, naplněných vzduchem.

Dále po nábřeží směrem k našim chatkám míjíme závěsný most přes Huang He. Kdo se chce projít, musí ukázat vstupenku, takže si procházku po něm necháváme na jindy a směřujeme ven z areálu. K našim chatkám to máme ještě asi 2 km cesty podél řeky, což ubíhá celkem pohodově, tedy až na Martinovo rozpárané kalhoty, ke kterým přišel při přelézání malé zábrany na silnici :-)

Večeři si dáváme v jídelně u našich chatek; anglické nebo obrázkové menu zde samozřejmě nemají. Po marném zkoumání si za pomoci slovníku v průvodci zkoušíme objednat tímto stylem a smažená rýže se zeleninou slaví u kuchaře úspěch, takže si ji dáváme rovnou všichni. Je to asi nejlevnější (6 RMB), ale určitě nejpálivější jídlo, co jsme za celou dobu v Číně jedli.

Večerní sprchu řešíme fikaně poléváním se z termosky s horkou vodou, kterou nám do chatičky přinesli. Voda je téměř vařicí a když ji mícháme se studenou z kohoutku má ideální teplotu a stačí nám pro oba. Pak už stačí jen vychytat moment, kdy z kohoutku teče jiná než žlutá voda, což u Žluté řeky není úplně samozřejmé, a člověk je hnedle umytý...pohoda a jde se spát!