Mutianyu - Velká čínská zeď (19.4.2011)

Úterý jsme si vyhradili na povinnou zastávku každého návštěvníka Číny - Velkou čínskou zeď (často nazývanou zkrátka "Dlouhá zeď"). I přes svoji profláknutost nás rozhodně nezklamala, naopak, byl to jeden z největších zážitků z celého výletu.

Doky na Velké čínské zdi u Mutianyu.

Z učebnic se dovíme, že současná podoba zdi byla vybudována dynastií Ming mezi 14.-17.stoletím na ochranu před mongolskými nájezdy ze severu. Postupem času ztrácela zeď na významu, chátrala a byla rozebírána lidmi z okolí na stavební materiál. Naštěstí pro nás - turisty - se Číňané rozhodli některé její části zachránit a tak je dnes zpřístupněno několik úseků, na kterých jakoby se zub času ani nepodepsal.

Nejprofláklejší je Badaling, kam z Pekingu míří nejvíc turistů. Tam jsme teda nechtěli. Vybrali jsme si pro návštěvu úsek v Mutianyu. S Badalingem porovnat nemůžeme, ale i na Mutianyu bylo  lidí víc než dost.
Číňani jsou asi hodně leniví, a tak všude, kde to jde, mají postavené lanovky a další atrakce šetřící jejich fyzičku. Dobrá, přiznáváme, i my jsme se lanovkou vyvezli nahoru. Na dolní stanici jsme se dostali taxíkem z města Huairou, kam nás přivezl příměstský autobus č. 916 z nástupiště Dongzimen v Pekingu. Autobus 12 RMB, taxi 20 RMB/os., vstup na Zeď 45 RMB (studenti polovic) a lanovka 40 RMB.

Jedna z lanovek, stoupající k Velké čínské zdi.

Lanovky vedou na vrchol dokonce dvě. Dopředu jsme měli z Google Earth nastudováno, kudy se chceme po zdi projít a celkem jsme si díky kvalitní digitalizaci dovedli představit jak to "tam nahoře" bude vypadat. Zvolili jsme východnější ze dvou možných lanových drah. Hlavně proto, že poblíž její horní stanice byla jediná keška na celém úseku zdi kolem Mutianyu :)
Bylo relativně brzo ráno a míra návštěvnosti ještě nepřesáhla únosnou mez. Houpavým terénem jsme za neustálého kochání se vydali severozápasním směrem, s cílem dojít až tam, kde se zeď u Mutianyu stává již zdí u Jiankou. Počasí se oproti předchozímu dni trochu zhoršilo, ne že by nebylo jasno a příjemně teplo.. ale postupně nám začalo přibývat smogu. Relativně osamělá procházka skončila před druhou stanicí lanové dráhy, kam mířila většina turistů.

Zde nastal první neveselý okamžik výletu - Martinovi odešel foťák, resp. objektiv. První zvuky, které se z něj právě tady začaly ozývat, zněly opravdu definitivně... Naštěstí s ním nakonec Martin fotil téměř až do konce celého výletu, ale užil si s ním dost trápení. Poslední den se objektiv definitivně odebral do věčných lovišť.

Směrem k nejvyššímu úseku zdi u Mutianyu, kde následně navazuje zeď Jiankou.

Po zpočátku mírně zvlněném terénu se výškový profil zdi začíná stávat čím dál tím víc příkrým a nás čeká pořádnej stoupák. Opravený úsek zdi se od našeho výchozího bodu táhne na severozápad v délce asi 3 km. Následně narážíme na ceduli se zákazem vstupu a nápisem "Danger". Zdá se nám, že ceduli respektují jen Číňané (příkaz shora se musí dodržovat!), ale ostatní turisté se nebojí a neohroženě se vrhají vstříc nebezpečí!
Chvilku jsme váhali, abysme se následně jali pokračovat dále v cestě (ostatně, bylo to v původním plánu). Za chvíli jsme se museli pousmát, jelikož nad prvníma schodama za cedulí měla podnikavá Číňanka rozložený svůj stánek se suvenýry... zákaz nezákaz. Po chvíli opravený úsek opravdu skončil a za posledním stánkem s občerstvením začala cesta (zeď) neupravená, napůl rozpadlá a zarostlá vegetací. Až do úplně posledního strmého úseku, který jsme absolvovali (ten klouzal jak sviňa!! :) to bylo ale pořád v pohodě.

Nerekonstruovaná, rozpadající se část zdi u Mutianyu.

Nejvyšší úsek zdi u Mutianyu byl také konečnou naší trasy. Otevřely se nám tu moc pěkné výhledy na Jiankou, klikatící se v dáli v nepřístupném terénu po hřebeni, takže jsme chvíli pobyli, pofotili a pak už následoval kluzký sešup dolů. Celkem jsme po zdi ušli necelých 9 km, při převýšení 600 výškových metrů. Ty schody jsme v nohách cítili ještě pár dní.

Zeď u Jiankou, částečně zahalená ve smogovém oparu.

Cestou dolů jsme si vynaloženou námahu vynahradili na "tobogánu", bobové dráze postavené od východní stanice lanovky dolů (přece nepůjdou pěšky!). Dráha je hooodně dlouhá a jízda byla skvělá, jen nám to kazila pomalá paní před námi... tady ilustrační video z youtube (není naše), taky chudáci narazili na nějaké slimáky... http://www.youtube.com/watch?v=z8iCBXnBdwg (1 jízda stála 50 RMB).

Po návratu do Pekingu jsme po setmění ještě vyrazili na noční trh Wangfujing - víc jsme se dívali než ochutnávali :))

Pamlsky dle chuti, jen si vybrat...

Je libo štíra na špejli?