Shapotou III a noční přejezd do Xianu (24.4.2011)

Je před námi poslední den v Shapotou, který chceme strávit průzkumem druhé strany řeky, včetně několika vesniček, zrekonstruovaného úseku velké zdi a vzdálenějších částí kaňonu Huang He. Vše co pro to musíme udělat je koupit si vstupenku a přejít po závěsném mostě na druhou stranu řeky. Pája zůstává v chatce a my tři vyrážíme dohodnutým taxíkem do pouštního areálu, kde konečně dáváme 90 RMB za vstupné (Martin a Efka 45 RMB za poloviční studentské) a jdeme opět dolů k řece na most.

Duny v poušti Tengger.

Klárku docela láká svést se na laně přes řeku a zase zpět, ale nakonec kromě silného větru rozhoduje především cena a za 150 RMB si tuhle srandu ráda odpustí. Za mostem cesta pokračuje po rovné, zdánlivě nekonečné asfaltové silnici a míjejíce vesničku se stáčí podél meandru až k dalšímu zachovalému vodnímu mlýnu a dále na vyvýšený hřeben, kde byl zrekonstruován úsek Velké čínské zdi, která tu i podle mapy v minulosti stávala. Se zdí u Pekingu se ovšem nedá srovnávat, působí příliš uměle, jak přemírou betonu, tak svoji délkou 150 metrů, po níž se následně promění do zdobeného chodníčku a později asfaltové cesty, směřující k nedaleké pagodě.

Krátký úsek Dlouhé zdi vně meandru Huang He.

Chystáme se pokračovat dále až za další zátočinu řeky, aby se nám otevřel pohled na soutěsku řeky a okolní hory. To s sebou nevyhnutelně nese projití další z vesniček. Na pohled sice vypadá přívětivě, s políčky vyskládanými podél řeky a s malými zaprášenými domky, ale díky několika zuřivým psům se její průchod stává adrenalinovou záležitostí.

Hned ten první vypadá velice nepřátelsky, nelíbí se ani Klárce, natož pak milovníkům koček Efce a Martinovi. Naštěstí jde nedaleko nás místní babička a důrazně ho uklidňuje. Ta ovšem za chvíli odbočuje a po dalším štěkajícím incidentu, odděleným od nás jen chatrným děravým plůtkem, usuzujeme, že nejlepší bude náš výlet stočit jiným směrem.

Hodná a odvážná místní babička.

Šplháme na kopec nad vesnicí a oklikou směřujeme zpět k malé pagodě vyčnívající nad úsekem Velké čínské zdi. To v sobě nese šplhání, podejití kolosálního dálničního mostu nad Žlutou řekou s provozem deset aut za hodinu a kličkování po úzkých hřebínkách, krajinou jak vystřiženou z průvodce o Arizoně.

Dálnice vedoucí pustou krajinou do nikam.

U pagody se začíná zdvihat vítr, písek víří nad zemí a v dáli vidíme menší písečné tornádo. Krásné pohledy do okolí se tedy příliš nevychutnáváme, halíme se do šátků a scházíme zpět k zavěšenému mostu, ústícímu v pouštním areálu Shapotou. Pouze Martin je blahem bez sebe, že jsme se ocitli uprostřed malé písečné bouře :-)

Pagoda, nebo spíše altánek, shlížející na Huang He, klikatící se v údolí.

Zpět v areálu zvažujeme projížďku na velbloudech, když ale vidíme, jakým způsobem jsou velbloudi nuceni k poslušnosti, nehodláme na takovéto trápení přispívat a kopec raději vyběhneme po svých. Nehledě na to, že mučit je našima kilama je horší než v případě drobných Číňanů. Průměrný čínský turista je přece jen o něco lehčí než ... Martin :)

Jídlo si opět dopřáváme v naší oblíbené restauraci. Chvíli poté, co se usadíme, hlasitě prásknou dveře a dovnitř se navane množství písku a prachu. Servírky narychlo přiskočí a všemi silami se je snaží zajistit proti poryvům větru. Venku řádí pěkná písečná bouře, z čehož je Martin absolutně nadšen. Netrvá sice dlouho, ale obloha poté zůstává podivně nabělelá a počasí není zdaleka tak přívětivé, jako v předchozích dnech.

Už ale nastává čas vyrazit a protože autobus jsme za celou dobu pobytu neviděli, zůstáváme u osvědčeného taxíku. Cestou ještě vyzvedáváme Páju s krosnama a vracíme se do Zhongwei. K našemu překvapení nás taxikář bere úplně jinou cestou, která se zdá být delší, ale o to zajímavější, míjející nejrůznější vesničky a zavlažovaná políčka přímo na břehu Huang He. A za cestu platíme stejně, takže jsme spokojeni.

Chrám Gao Miao v Zhongwei, obklopen krásným parkem.

Ze Zhongwei nám ve 21:14 odjíždí noční vlak do Xianu (Sianu, Šianu, jak je libo, během pobytu v Číně jsme se setkali s různými druhy výslovnosti a i naše se časem měnila). Zbytek času trávíme v parku, jež obklopuje krásný chrám Gao Miao a v němž jsou pagody, vodní kanály, po nichž je možné jezdit na šlapadle a především příjemná atmosféra. Poté ještě nakupujeme zásoby na cestu a jdeme na večeři do malého zaplněného bistra, které na rozdíl od některých jiných v okolí vypadá velice přátelsky. Objednáváme si nudle se zeleninou a jako bonus můžeme v otevřené kuchyni sledovat jejich ruční přípravu. O to více nám pak chutná!

Na trasu Zhongwei-Xian máme zakoupené lehátkové místenky, tzv. hard sleep; bláhově jsme si plánovali, jak všechny dlouhé noční přesuny strávíme vleže, ale nakonec byla tato trasa, především kvůli čínské byrokracii, jedinou.

V porovnání s indickou "hard sleep" třídou hodnotí Martin s Efkou naše lehátka jako velmi luxusní. Ne že by v Indii byla tato vlaková třída špatná, ale zde je to vyloženě perfektní. Je tu čisto, klid, krásné a pohodlné postele, vlak se jen příjemně houpá a nehlučí. Úplně nám bylo líto ráno vstát a vystoupit :)